Let Phoenixe

Prozatím rekordní let minikamery

 

 

Hlavní hvězdou roku 2013 se stal nástupce Spiritu III, nazvaný Phoenix I. Se svým předchůdcem sdílí konstrukci obalu a hořák Infinity, dostal ovšem novou špejlovou konstrukci – nová je dokonce rozkládací, což by mělo usnadnit opravy a případně transport balonu. Celková hmotnost balonu i s hořákem činí 285 gramů.

Krátký test 9.6. 2013 ukázal, že balon je letuschopný, ačkoli stoupavost nebyla tak dobrá jako u Spiritu III. To ale připisuji okolní teplotě – zatímco Spirit podával špičkové výkony v zimním období, Phoenix v letních teplotách zdaleka tak ideální podmínky nemá. Problém s letním pouštěním je i v tom, že ideální podmínky jsou okolo východu slunce, což nastává v „nekřesťanský“ čas kolem 6. hodiny ranní.

 

 

 

Na snímcích je vidět kamerová gondola Phoenixu se zády obrněnými plechem (proti požáru), kam může být nainstalováno pouzdro s mobilem či kamerou, přidržované suchým zipem a gumičkami.

 

 

Další důležitou inovací byla „startovací rampa“ z nožiček starého žehlícího prkna. Dříve jsem pouštěl bez rampy, popř. ji nahrazoval kbelík. Nová rampa umožňuje větší stabilitu (nehrozí zvrhnutí gondoly a vylití paliva) a pohodlný přístup k hořáku i kamerové gondole. Navíc je skládací.

 

17.6. se konečně balon dočkal velké premiéry s minikamerou. Celkový náklad, tj. kamera, její obal a kamerová gondola, činil 52 gramů, k tomu třeba připočíst 285 gramů hmotnosti balonu a hořáku a 30 g paliva.

Zpočátku to vypadalo spíše na neúspěch. Balon téměř 4 minuty odmítal stoupat, teprve poté se dostatečně vyhřál (a spálil část paliva), což mu dovolilo stoupat. Zato ovšem pořádně! Vymotal celou zásobu vlasce (cca 80 m), mířil téměř kolmo vzhůru a celou dobu pilně natáčel.

Palivo ovšem stejně jako u Spiritu III došlo za letu. Balon evidentně nemá přílišnou tepelnou setrvačnost – jakmile první z hořáků Infinity zhasl, začal klesat. Během cca půl minuty ztratil svoji úctyhodnou výšku a klesal rychleji, než bylo možné navíjet na rybářský naviják. Podobně jako Spirit III si to Phoenix namířil na střechu – tentokrát o ni však spíše jen zavadil, a utrpěné poškození bylo zanedbatelné. Naštěstí v hořáku nebylo palivo, nebo jen zanedbatelný zbytek, takže ani požár nenastal. 

Phoenix si tedy může připsat výškový rekord „videového“ letu a další parádní video!

 

Hostinec „U Míšků“.

 

 

Tohle už je fakt dost vysoko!

Pohled směrem k Dolnímu rybníku (za stromy), na obzoru Brnky, vzdálený obzor vlevo nahoře už je zřejmě Suchdol.

Novostavba v ulici Do Rybníčků, lesní porost lokality „V Rybníčkách“, v pozadí chaberský větrolam, za ním Zdiby a Brnky

A zase na střeše. Tentokrát však bez větších škod!

 

Do budoucna bude nutné balon odlehčit (alespoň pro letní létání) a zapracovat na vývoji hořáků méně náchylných k rozlití paliva, než je Infinity. Ta se sice zatím (musím zaklepat) osvědčuje, pro exkurze na okolní střechy bych však přeci jen měl raději k dispozici něco ještě bezpečnějšího.

Nová kamerová gondola má i s kamerou jen 34 gramů, na premiéru teprve čeká. Podobně se snažím odlehčit i hořákový komín.

lihový vařič

Malá inspirace pro další sérii pokusů s hořáky přišla od milovníků outdooru – na obrázku improvizovaný lihový vařič ze stránky Kalimera.cz.

Hořák na způsob lihového vařiče slibuje pojmout větší množství paliva a navíc je odolnější proti jeho vyšplouchnutí než obyčejná plechovka, ačkoli je jen o málo těžší.

Hořák je sestaven ze dvou dýnek od plechovek – spodní nádobky a vrchního dílu s vyvrtanými průduchy a středovým otvorem. Kovový plíšek vytváří vnitřní stěnu.

Po zapálení (a dostatečném ohřátí celého hořáku) se v prostoru mezi dvojitými stěnami vyvíjejí lihové páry a proudí tryskami vzhůru, čímž vzniká velký a krásně stabilní plamen. Vůči vyšplíchnutí nebo vylití lihu je tento typ hořáku evidentně odolnější než obyčejná uříznutá plechovka.

Konečným cílem je hořák s jedinou nádobkou, na rozdíl od „dvojčete“ Infinity, což se zatím nedaří: prototyp „vařičového“ hořáku má odhadnutý výkon 1 kW, což je sice dobré, ale oproti 1,3 kW u dvounádobkové Infinity stále ještě ne dost dobré.

Jako slibný přístup se jeví co možná nejvíce zvýšit vedení tepla z plamene do stěn hořáku. Zda to jde také prakticky, ukážou až další experimentální prototypy.